Václav Stratil se narodil 7.10.1950 v Olomouci. Tam také v letech 1970 až 1975 studoval na Filosofické fakultě University Palackého katedru výtvarné výchovy. Od roku 1998 vede ateliér kresby na Fakultě výtvarných umění v Brně. V počátcích jeho tvorby vznikalo množství pláten s figurální a portrétní tématikou. Velkou část z těchto existenciálních obrazů později autor rozřezal, rozstříhal a v lepším případě rozdal. Na začátku osmdesátých let se Václav Stratil obrátil ke kresbě. Až několikametrové, skoro černé kresby, vyšrafované nekonečným množstvím čar tvořily jakýsi prvek čtvercové dlažby nebo struktury parket, geometrických obrazců a podobně. Následně se v některých kresbách začala objevovat i jiná barva než černá. Později začal Václav Stratil do šrafur vkládat slova jako NUDA, BRATŘE, VERTIKÁLNÍ NOSTALGIE, TICHO, STIGMA. Někdy se objevovaly i části lidského těla, také tělo a tvář Krista, později portréty jiných konkrétních osob nebo zvířat. Druhou nejvýznamnější částí tvorby umělce, je konceptuální práce s fotografií a performance. Velmi často pracoval se svým vlastním tělem. Jeho osobní, rozmanité tváře a tedy i různé fyzické identity, zachycoval na svých fotografiích. Ke zděšení okolí záměrně přibýval na váze a drasticky hubnul až do chorobné podoby. Nejrazantnější fotoperformace tohoto typu vznikaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jednomu z výjimečných cyklů velkých fotografií dal autor název Řeholní pacient.
I přesto, že je na této sérii patrný vliv Josepha Beyuse, jde o jeden z nejrazantnějších výkonů českého umění devadesátých let. Jinde, tak jako například ve skvělé sérii vlastních podobizen s Ľubou Kmeťovou s názvem 4 + 1, se umělec nechal fotografovat ve dvojicích s různými lidmi a nebo jen portrétovat ve svých odlišných podobách v běžných komunálních fotoateliérech. Vznikly tak často zcela mimořádné práce rozehrávající hru vztahů, reflektující asociace existenciálních prožitků, ale i lehce sociální podtexty zapojením běžných lidí do akce. Václav Stratil rád překračuje hranice jednotlivých disciplín bez jakékoli zátěže minulosti. Jeho dynamická, významem i tvarem různorodá tvorba přinese ještě mnohá překvapení. Stratil, měl první samostatnou výstavu v roce 1975, v tehdy velmi důležité Galerii Pod podloubím v Olomouci. Od té doby vystavoval mnohokrát doma i v zahraničí. K nejvýznamnějším prezentacím například patřily: v roce 1985 – Kresby, Ústav makromolekulární chemie v Praze; 1986 – Kresby, Ústřední kulturní dům železničářů, Praha; 1988 – Šimotová - Stratil, instalace v prostorách kláštera v Hostinném; 1989 – Beyus v Olomouci, galerie Opatov; 1989 – Adriena Šimotová-Václav Stratil - Dialog, Krajská galerie Hradec Králové; 1991 – Řeholní pacient, Galerie Václava Špály, Praha; 1992 – Nuda, Galerie Béhemót, Praha; 1993 – Self-Portraits, Window Gallery, Praha; 1994 – Zatoulaný pes, Galerie Rudolfinum, Praha; 1996 – Stratil-Ztratil, Galerie Ruce, Praha; 1997 – The Gramercy International Contemporary Art Fair, New York; 1997 – 4 + 1, s Ľubou Kmeťovou, Gandy Gallery, Praha; 1999 – Česká krajina, Galerie Rudolfinum, Praha; 1999 – Hervé Loevenbruk présente Václav Stratil, 34bis rue Molitor, Paříž; 2000 – Kresby 1955 – 2000, Muzeum umění Olomouc; 2002 - Václav Stratil, Centre National de la Photographie, Paříž a další.