Jiří Kovanda se narodil 1. května 1953 v Praze. Od roku 1977 pracoval 18 let v depozitáři Národní galerie v Praze. Od poloviny 90. let je asistentem v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění. V kontextu s tehdejším americkým vlivem umění akce začal Kovanda ve své tvorbě v polovině 70. let používat vlastní tělo. Provedl řadu performance, pro které byla charakteristická nenápadnost a jakási civilnost. Záměrnou obyčejnost a jednoduchost situace bylo obtížné odlišit od běžného života. Takovýto charakter díla si Jiří Kovanda uchoval i po příklonu k instalaci a tradičnějším výtvarným technikám. Krátké období postmoderní malby s citacemi vsazenými do nového kontextu vystřídalo kolážovité uchopení nenápadných, nepotřebných a bezcenných předmětů, kombinace vysokého a nízkého, banálního a vznešeného. Jsou to práce vzniklé jakoby mimoděk, bez ambicí, snad i bez ceny, vymezující se vůči zaběhnuté hierarchii hodnot. Komorní, tiché a nenápadné, ale intelektuálně neobyčejně vytříbené dílo Jiřího Kovandy, patří k tomu nejzajímavějšímu z českého uměni střední generace. V osmdesátých letech vystavoval v pražské Galerii Opatov a brněnské Galerii Na Bidýlku. Od začátku devadesátých let v Galerii MXM a v roce 1997 měl samostatnou výstavu v Galerii Malá Špálovka. Od roku 1990 vystavoval na vybraných adresách v Německu, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku, Anglii i v Jižní Americe. Mimo jiné také na Documenta Kassel v londýnské Tate Modern Gallery. V Čechách mimo jiné v Moravské galerii Brno, v Galerii hlavního města Prahy a třeba v českobudějovickém Domě umění. V roce 2013 vystavoval v Madridském Palacio de Cristal Museo Reina Sofía. Na tomto půvabném a zároveň velmi prestižním místě se představili před Jiřím Kovandou například Alighiero Boetti, Rosemarie Trockel, Peter Fischli / David Weiss, Jiří Georg Dokoupil a mnoho dalších světově uznávaných vizuálních umělců.

Jiří Kovanda v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía v Madridu

Na Prague Biennale 2 Jiří Kovanda vsadil do staré oprýskané omítky tovární haly, jako do etují, deset kulatých máslových sušenek. Pro mě tato práce představovala esenci Kovandovského přístupu k tvorbě. Nenápadné, tiché a geniální.