Václav Požárek se narodil v roce 1940 v Českých Budějovicích. V letech 1965 až 1996 studoval režii na FAMU v Praze. Po okupaci v roce 1968 odešel do Švýcarska. V letech 1969 až 1971 studoval na Hochschule für Bildende Künste v Hamburku a od roku 1969 do roku 1971 studoval na St. Martin´s School of Art v Londýně. V roce 1992 mu bylo uděleno prestižní Stipemdiat des DAAD in Berlin. Pro fotografa, kreslíře, tvůrce objektů a skulptur, je charakteristická jakási absence efektnosti, zdánlivá jednoduchost a strohost tvarů, ale i nejednoznačnost významu a překračování hranic jednotlivých výtvarných disciplín. Fotografie částí architektury, jednoduché kresby blízké záznamům architektonických prvků, trojrozměrné práce z nalezeného materiálu, vše blízké geometrii staveb z různých časových období. Příběhy krajiny v kontrastu s lidskými výtvory, s novotvary do krajiny vsazenými. Protiklady soukromého a veřejného, otevřených a zavřených prostor. Dveře jako symbol možnosti vstupu, nabízené svobody nebo naopak, dveře jako obtížně překonatelná překážka, zákaz a nesvoboda. Požárek také často staví dveře do rohu místnosti, kde ztrácejí svůj smysl. Nedá se jimi procházet dovnitř ani ven. Celé jeho dílo jakoby vyvolávalo pochybnosti a nejistotu. Proč nefunkční dveře umístěné do rohu? Proč hrubě opracované a obyčejnou barvou natřené lišty skládané do podivných geometricko-architektonických skulptur? Na mnoho takových otázek odpověděla velká retrospektiva k pětašedesátinám umělce uspořádaná v minulém roce ve velkorysých prostorách prestižního Kunstmusea ve Winterthuru. Na loňském bienále ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze bylo připomenuto jeho dílo malou instalací s několika objekty. Václav Požárek je bezesporu jeden z nejnenápadnějších a zároveň nejzajímavějších českých výtvarných umělců etablovaných v zahraničí. Ke své vizuální výpovědi používá fotografii, kresbu a objekt. Tyto prvky často kombinuje v instalační scenérie. Blízké jsou mu běžně dostupné předměty. Například odpadové dřevo, obalový materiál, stavební prvky, nalezené staré fotografie a ilustrace. Ty pak skládá do nových geometrických a významových souvislostí, často s fotografiemi detailů architektury. Požárek vytváří někdy až šokující spojení, která ale nikdy neztrácejí filosofický podtext a určitou noblesu staré avantgardy. Věhlas si získal především ve Švýcarsku a německy mluvících zemích.